Převodní
tabulky:
Začínající fotografové se často ptají, jaký je
vlastně vztah mezi clonou, časem a citlivostí filmu, nebo čipu. Tento vztah
podléhá obecně platným zákonitostem a je proto dobře zapamatovatelný: pokud
chcete něco (světlo) "procpat" menší dírou
(clonou), potřebujete k tomu delší čas. Čím je větší
citlivost, tím je potřebný čas, při stejném nastavení, kratší. Z
toho vyplývá, že pokud zvětšíme díru (nižší clonové číslo) např. z 8 na
4, bude potřebný čas pro expozici kratší (při stejné citlivosti,
např. 200 ISO). Ale hloubka ostrosti bude menší! Jak běží čas, odsouvá stále do pozadí potřebu používat při focení následující tabulky a zároveň si žádá doplnění, o kterých jsem dříve ani neuvažoval a neuvažoval bych o nich ani dnes, kdyby se mi neozvala paní, která podědila starý manuální foťák Altix, se kterým jsem také řadu let fotil. Založila film a pak uvažovala, co dál. Já uvažoval s ní, ale také jsem zároveň přemýšlel nad tím, co všechno se dříve člověk běžně dozvěděl a musel znát, než začal fotografovat, protože jinak by focení moc nedopadlo. Dnes stačí zamířit a cvak, obrázek je na světě. Musíte jen vědět, kde to zmáčknout. Nic víc. Ale co když se náhodou dostanete dnes k pravěkému fotoaparátu z poloviny minulého století? Co byste měli vědět, než se podíváte na následující tabulky? Snad nejprve to, že před focením je třeba „rozklíčovat“ světelné podmínky. To znamená, podívat se na to, co chci fotit a rozhodnout, zda by to šlo, nebo nešlo, případně, co musím udělat pro to, aby to šlo. Tedy hlavně, kolik světla mám k dispozici. To je samozřejmě věc, která platí už od Adama, jenomže zatímco dnes nám hodnoty citlivosti ISO jdou do tisíců, takže na těch fotkách na automat skoro vždycky něco je a mnohdy to nevypadá zas tak špatně, dříve měly filmy běžně citlivost 50, 100, 200, 400, 800 a 1600 ISO. S ISO, stejně jako dnes, souvisela velikost zrna citlivých krystalků na filmu (dnes je to velikost šumu na čipu). Nejmenší krystalky u málo citlivých filmů s 50 ISO a samozřejmě největší u 1600 ISO. Experimentálně se dalo jít i do větších citlivostí, ale to už musel být člověk domácí expert na vyvolávání filmů. Jenže pak se člověk mohl dostat do situace, že velikost zrna byla například souměřitelná s velikostí zorniček u fotografovaných osob, což nepůsobilo zrovna dobře. (fotka plná zorniček) ;-) Takže, když šel člověk fotografovat například přírodu, měl několik filmů s různou citlivostí a před tím, než vyrazil, se podíval na předpověď počasí, aby zjistil, jestli bude slunečno, oblačno, nebo snad budou ranní mlhy. Filmy si pak vzal podle toho. Když pak přišel na místo, koukl na oblohu a vybral film s citlivostí, která odpovídala světelným podmínkám. Citlivost filmu byla napsána na papírové krabičce filmu i na filmu samotném. Tedy na kovovém pouzdru filmu, které založil do foťáku, i na filmu mezi perforací, což se ukázalo až po vyvolání. Když už měl ve foťáku nějaký film, koukl na jeho citlivost okénkem na zadní straně foťáku, aby to zvážil. Možná si teď říkáte, jak on ale poznal, jakou citlivost tam má dát a jak to nastavit? No, dřív existoval hrubý návod, který se vztahoval na citlivost 100 ISO a pokud jste měli jinou citlivost, tak jste se museli přizpůsobit právě podle následujících tabulek. Pro použití tohoto návodu se hodila nějaká předchozí zkušenost, jinak to mohlo dopadnout bídně, protože lidské oko se snadno přizpůsobí světlu a člověk s tím musel počítat. Další a lepší možností bylo, si to prostě změřit takzvaným expozimetrem (měřičem expozice), který se dal koupit zvlášť. Ten měl ručičku a ta mu ukázala na příslušné hodnoty clony a času pro zadanou citlivost. Kdyby měl někdo dnes touhu fotit plně manuálním foťákem a neměl expozimetr, ale měl by jiný, třeba digitální foťák s měřením expozice, mohl by si na obou foťácích nastavit stejné ISO, na digitálu nastavit celoplošné měření expozice a staříka nastavit podle digitálu. Nebo použít následující přibližné nastavení, vztažené k citlivosti 100 ISO a k naší zeměpisné poloze:
Pokud bylo potřeba jiné časy, kvůli rychlosti foceného objektu, nebo kvůli větší hloubce ostrosti, nebo jsme měli citlivější film, pak se použily následující tabulky podle úvahy, o větší díře a více světle tak, jak je popsáno nahoře. Dále jen připomínám, že ideální čas při focení z ruky je ten nejkratší. Ten nejdelší by měl být zlomkem délky ohniska. Tedy např. u objektivu 28 mm je to 1/28 s, u 70 mm je to 1/70 s, u 300 mm je to 1/300 s. Dají se samozřejmě použít i delší časy, ale musí se zabránit chvění fotoaparátu. Minimálně pořádně držet a nehýbat. Kvůli hloubce ostrosti a jiným okolnostem se já osobně snažím držet clony 8. S VĚTŠÍ CITLIVOSTÍ FILMU SI MŮŽETE DOPŘÁT KRATŠÍ ČAS, NEBO VĚTŠÍ CLONU. Následující tabulky ukazují závislost mezi časem (čas je ve zlomcích vteřiny) a clonou při různé citlivosti filmu a stejném světle. Je vidět, že jde pouze o vzájemné posouvání stupnice času, proti stupnici clony po definovaných krocích. Při troše cviku se to dá zapamatovat v pohodě:
Pokud vám např. fotoaparát, nebo expozimetr ukáže, že máte fotografovat šedesátinou na jedenáct, můžete také, pokud máte clonu 4 fotografovat pětisetinou na čtyři. Přijdete sice o cennou hloubku ostrosti2, ale pokud správně zaostříte, budete mít ostrou fotografii např. z motokrosu. Pokud by ukázal 60 na 16, pak by bylo možno též 500 na 5,6. Abyste mohli použít tyto tabulky, musíte nejdříve zjistit clonu a čas, které máte nastavit na foťáku, pochopitelně v momentě focení. Pak si teprve můžete hrát. :-)
Všimněte si, jak se s rostoucí citlivostí posouvá tabulka clony oproti
času! Mezi dvěma tučnými čísly v tabulkách je vždy rozdíl 1EV. Pokud vám fotoaparát neumožňuje korekci o 1/3 EV, pak to lze vyřešit kombinací s ruční změnou citlivosti filmu.
Fotografové dodnes říkají, že fotí setinou, přestože některé foťáky mají stodvacetipětinu. Dříve to opravdu byla, nebo se alespoň všude uváděla, setina. Dnes už zase můžete většinou fotit i setinou vteřiny.
Dále musíte vědět že: Čím vyšší citlivost filmu (čipu) (větší číslo za ISO), tím větší zrno1 filmu (šum čipu), které při větších zvětšeních (fotka nad 13x18cm) může působit až rušivě (nad 400 až 800 ISO, podle výrobce), ale větší citlivost vám umožní udělat ostrou fotografii v případech, kdy je málo světla a čas, potřebný pro správný osvit by byl tak dlouhý, že fotografie by, díky vzájemnému pohybu vašich rukou a fotografovaného cíle, byla rozmazaná. Viz níže. Fotografie vypadá lépe trochu zrnitá (Rušivost zrna mnohdy působí jen na "znalce", hlavně při velkých zvětšeninách. Vyzkoušejte si.), než neostrá. Nastavení větší citlivosti více ušetří baterie v blesku či fotoaparátu a dodá blesku větší dosah (větší směrné číslo). Čas. Pokud nehodláte uplatnit efekt pohybové neostrosti, tak platí čím kratší, tím lépe. Čas bohužel úzce souvisí s clonou, která zase souvisí s hloubkou ostrosti. Protože velikost "díry" ve vašem objektivu - clony - má své meze a protože potřebujete nějakou hloubku ostrosti, musíte zvolit kompromis mezi ještě únosným časem a rozumnou clonou. Možnost vyšší citlivosti (ISO) vám výrazně pomůže!
Clona. Čím větší je clonové číslo, tím je větší prostor, ve kterém je zaostřeno = tzv. hloubka ostrosti2. A naopak. Pokud ostříme na určitý bod, tak se jedná o prostor před a za tímto bodem.
Širokoúhlý objektiv má při stejné cloně větší hloubku ostrosti než základní (viz Compacty - 2Základní objektiv) nebo teleobjektiv. Obecně se nedoporučuje fotografovat s krajními clonovými hodnotami. Při největší cloně se může na snímku projevit tvar clony a závoj, při nejnižší cloně (nejnižším clonovém číslu) se projevují chyby objektivu. (Počet lamel clony má vliv na tvar bodových světel na snímku.) Na některých objektivech bývá hloubka ostrosti, vzhledem k zaostřené vzdálenosti, vyznačena a lze ji přímo odečítat pro jednotlivá clonová čísla. Na mnoha i kvalitních objektivech však tuto stupnici nenajdete.
Tabulka pro nastavení fotoaparátu po nasazení filtru:
FF= číslo napsané na filtru; EV= korekce clony, kterou musíte nastavit na fotoaparátu, abyste vyrovnali vliv filtru. Hodnota +1,0 EV je např. clona 5,6 místo 8 nebo 11 místo 16 při stejném čase. (Nebo může zůstat stejná clona a měnit se čas.) Viz tučné číslice v tabulkách citlivosti. Pokud měříte skrz objektiv s nasazeným filtrem, nemusíte nikde nic
nastavovat, protože máte změřeno. Přesto pro červené a oranžové filtry bývá
třeba i v tomto případě nastavit korekce +0,5 až+1,0EV i při měření
automatikou. Vyzkoušejte si! Je prokázáno, že UV filtr se špatnými antireflexními vrstvami zhorší kontrast objektivu a je lépe ho sundat. Vyzkoušejte si fotku s a bez vašeho UV filtru.
Co by vám bylo platné, číst v knihách o fotografování o nastaveních, které by váš fotoaparát neumožňoval? Proto by hlavní "knihou" o fotografování měl být návod k obsluze fotoaparátu. Zkušenější fotografové podle něj fotoaparát vybírají. Po koupi přístroje doporučuji sednout si, vzít návod a jednotlivá popisovaná nastavení si se zapnutým fotoaparátem vyzkoušet. Při namíření zapnutého fotoaparátu do jednoho místa, při nastavení preference clony (A = angl. Aperture), lze, s její změnou, na displeji přístroje dobře pozorovat závislost času na clonovém čísle. Při nastavení preference času (S = angl. Speed) se vám bude naopak měnit clonové číslo. V "chytrých knihách" se lze dočíst mnoho podrobností a upřesnění k tomu, co jsem zde napsal. Doporučuji si je např. půjčit v knihovně a přečíst. Pokud bych zde uváděl nějaký vyslovený "blud" tak mi o tom prosím napište, ale jinak bych upřesňováním zde napsaného nerad vytvořil další knihu. Předem děkuji za pochopení. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|