Jste na stránce "Já a mé foťáky".Vítejte na stránce: Já a mé "foťáky".

Mnoho začínajících fotografů sbírá zkušenosti, kde mohou. Snad budou následující řádky někomu užitečné. Pokud se sem dostane někdo z mých kamarádů, nebo přátel, nechť přijmou speciální pozdrav a blbůstku 1,2MB.

Pro bližší popisky setrvejte ukazatelem myši nad obrázkem.

 

Obsah: Začátky | Vzor | Sovětský aparát - dobrý aparát? | Velikost nerozhoduje! | Altix | Praktica BC1 | Výběr nového fotoaparátu | Nikon F80 | [Škola fotografie]

|| Začátky mého fotografování byly stejné, jako u mnoha lidí dnes. V rodině se našel fotoaparát, který už nikdo "nepotřeboval" a tak jsem ho jednou dostal k Vánocům.Já s foťákem >první fotky s Ljubitělem

Naštěstí to nebyl žádný "bakeliťák ze spřátelených zemí" za pár korun, ale solidní německý výrobek s kovovým pláštěm, velikosti dnešních kompaktů, s průhledovým hledáčkem, bez dálkoměru. Táta s rohlíkemJak již ze stáří plyne, fotoaparát byl plně manuální a plně mechanický. Fotografoval na polovinu kinofilmového políčka, takže člověk ušetřil. (Ovšem 36-ti snímkový film se musel přestřihnout a navinout do speciální kazety, protože do fotoaparátu se vešla jenom polovina.) Objektiv měl mírně širokoúhlý a zřejmě kvalitní. Expozimetr zn. Leningrad 4 jsem musel nosit zvlášť. Občas se ale stávalo, zejména při fotografování z dálky, že velikost zrna černobílého negativu byla souměřitelná s velikostí oka fotografovaného, takže fotografie nevypadala příliš dobře. (Barevná fotografie byla tehdy ještě v (drahých) plenkách.) Relativně laciná "barva" byly diapozitivy, jemnozrnné (při promítané velikosti) a navíc barevné. Vždy jsem musel pamatovat na to, že do kinofilmového rámečku bude třeba dát dva záběry vedle sebe, takže jsem musel z jedné akce nafotografovat, nebo vytřídit, vždy sudý počet záběrů na výšku i na šířku. Přes malou velikost fotoaparátu nepřicházelo v úvahu špionážní fotografování (např. na zámcích, kde se tehdy nesmělo fotografovat vůbec) protože závěrka dělala takový rámus, že jsem byl okamžitě prozrazen. To jsem si ostatně několikrát vytrpěl :-) Na obrázku vlevo jsem já s tímto "zázrakem" a vpravo táta, jako můj první "model".

 

 

 

|| Vzor. Jak je z obrázků vidět, měl jsem vždy nejblíže k reportážní fotografii. Fotografoval jsem s rodiči i na školních akcích. Fotografoval jsem ve třídě, při tělocviku, školní akce, později na vandrech a na vodě "na památku". Většinou "lidi v akci".Vzorem mi byly fotografie mého otce, amatérského fotografa, který fotografování studoval jen z knih, ale dokázal tvořit nadprůměrné fotografie "z dovolené". Ty byly pochopitelně na lepší technické i mentální úrovni než mé, což jsem po nějaké době těžce nesl a snažil jsem se být lepší. Po mnoha zkouškách a za hodně let jsem se utvrdil v názoru, že kvalitní fotografii nelze udělat s nekvalitním fotoaparátem. Tedy, pokud člověk nechce být umělec.

Časem jsem došel k závěru, že brzdou mých dovedností je právě velikost filmového políčka, podlehl řečem o výhodnosti velkého negativu, prodal svého mrňouse, v bazaru zakoupil "ojetý" fotoaparát značky Ljubitěl a ještě mi peníze zbyly. Prostě - výhodná koupě :-) Kdo někdy fotil Flexaretou, nebo Ljubitělem, pochopí, proč jsem přidal smajlíka.

*Nahoru.

Ze základky >Ve třídě|| Sovětský aparát - dobrý aparát? Nastala éra Ljubitěla, jinak dvouoké zrcadlovky na formát 6x6, nápadně připomínající náš výrobek Meopty, fotoaparát Flexaret. Ovšem vyrobený v možnostech reálnějšího socialismu. Fotoaparát se nosil zavěšený na krku, umístěný na břiše. Seshora se koukalo a zaostřovalo na matnici. Měl zvlášť objektiv na ostření a zvlášť na fotografování. Byl též plně manuální a plně mechanický. Naštěstí jsem nikdy nefotografoval rychlé akce a tak jsem nebyl zaskočen převráceným obrazem na matnici. Tedy zpočátku jsem zaskočen byl, ale celkem v klidu jsem mohl rozvážit, co to vlastně na té matnici vidím. Jen škoda, že mi nikdo neporadil, abych si, před zakoupením fotoaparátu, také vyzkoušel objektiv a nafotografoval několik zkušebních snímků v prodejně.

Možná je dobře, že jsem to neudělal, protože např. Flexaretu bych za stržené peníze nekoupil a situace doma nebyla taková, abych mohl žádat příspěvek na lepší fotoaparát než byl Milovník - Ljubitěl. Tedy - žádat jsem mohl ...

*Nahoru.

 

Příprava na vojnu (s Ljubitělem) >Příprava na vojnu.|| Velikost nerozhoduje! Ljubitěl se mnou prošel velkou část základní školy, střední školu a všechny "čundry". Přes jeho objemnost a nepohodlnost ovládání jsem si na něj musel zvyknout. Větší filmové políčko mi přeci jen prokázalo lepší službu. Na diapozitivy jsem ale prakticky mohl zapomenout. Na levém a pravém obrázku jsem na "předvojenském" cvičení, pořádaném naší milou SPŠE, sídlem v pražské Ječné ulici. Vlevo ještě s Ljubitělem, vpravo už bez něj :-)Hlavně s foťákem nezlobit

|| Altix byl můj další fotoaparát. Opět plně manuální a plně mechanický :-), bez dálkoměru s průhledovým hledáčkem. Na kinofilm. Ovšem se dvěma objektivy s bajonety! Tessar 2,8/50mm (od pana Zeisse z Jeny :-) a Primagon 4,5/35mm. Po nasazení širokoúhlého objektivu, se musel nasadit do kolejniček blesku širokoúhlý hledáček. Altix mi byl darován matkou, která si pořídila malou "pohodlnější" Mamiyu s automatikou expozice a dálkoměrem. Návrat kinofilmu pro mě znamenal návrat k diapozitivu, tedy k laciné "barvě". Zpočátku rodina držela nad Altixem ochranou ruku a tak věrný Ljubitěl měl na "čundrech" stále dost práce. Altixe jsem asi nikdy s klukama nebral. Jen do města. Čas běžel a já začínal přemýšlet o automatice - alespoň měření.

Plně manuální fotoaparáty s nutností externího expozimetru, to byla příliš pomalá kombinace na to, co jsem fotil. Má ekonomická situace dítěte se dramaticky lepšila praxí při SPŠE a tak jsem jednoho podzimního dne, v roce 1984, v posledním ročníku střední školy, mohl vzít všechny úspory, vystát šílenou frontu v právě otevřené prodejně na Václavském náměstí (novější modely fotoaparátů a jinak nedostatkového zboží měli vždy jen v nově otevřených prodejnách do vyprodání zásob) a koupit nejnovější model fotoaparátu Praktica i s příslušenstvím. Vše bylo nutno koupit najednou. Za dva dny už neměli na Prakticu nic.

*Nahoru.

 

Praktica BC1|| Praktica BC1, poloautomatická jednooká zrcadlovka se středovým měřením expozice a s řízením času. Automatiku šlo vypnout, přejít na "plný manuál" a měření zabudovaného expozimetru brát jen jako doporučení. Praktica BC1 s bajonetovými objektivy Prakticar 1,8/50mm a 2,8/28mm a zoom Varioplan 4,0-5,6/70-210mm se staly mými společníky na dalších 16 let. Přestože byl Altix, na svojí dobu, velmi dobrý aparát, Prakticu jsem si sám koupil a mohl si ji případně sám rozbít, což byla, vedle výměnných objektivů a automatiky měření, maximální výhoda. (Kterou jsem nikdy nevyužilJ). Zejména používání zoomu mi umožnilo vytvořit mnoho hezkých fotografií z vody, vandrů a přírody.

S bývalými fotoaparáty jsem obvykle fotografoval na černobílé filmy Foma a Orwo, pokud to šlo, tak na diapozitivy stejných značek. Expozici jsem často odhadoval "podle oka", abych nemusel nosit expozimetr. Fotografie jsem dělal doma v koupelně, takže se dalo mnoho zachránit. S příchodem prvních minilabů jsem začínal fotografovat převážně na barevný negativ a přestával se dusit v koupelně. Alespoň jednoduchá automatika Prakticy zvýšila počet správně exponovaných políček, což se v minilabech hodilo. Před tím jsem většinou expoziční hodnoty určoval od oka.

Jen to ostření. To mi stále nesedělo. Doprostřed matnice Prakticy směřovaly soustředné, různě matné kruhy a uprostřed bylo klínové ostření dálkoměru. Když se na dálkoměr člověk "špatně podíval" tak zčernal a zneprůhledněl (ten dálkoměr :-). "Stokrát nic umořilo osla!" Mnoho ostřicích prvků mořilo mě, protože než jsem si z nich vybral a zaostřil, už bylo "všechno jinak". Největší problém s ostřením byl, jakmile se setmělo. Co bylo platné, že jsem s sebou vláčel blesk, když jsem stejně nevěděl, zda jsem správně zaostřil. Automatické ostření, fungující i v přítmí se pomalu stávalo mým snem, který se mi splnil nákupem fotoaparátu Nikon F80. Mimochodem: nedávno (duben 2001) jsem zkusil s Prakticou vyfotit svoji skoro čtyřměsíční dceru a musel jsem to vzdát. "Mlela" se tak, že jsem nebyl schopen doostřovat!

*Nahoru.

|| Výběr nového fotoaparátu. Opět jsem nashromáždil sumu peněz, kterou jsem hodlal utratit za fotoaparát střední třídy. V této třídě všichni výrobci nabízejí za podobnou cenu fotoaparáty s podobnými funkcemi. Bylo tedy třeba "nastavit preference". Po zkušenostech s předchozími fotoaparáty jsem upřednostnil kvalitní "čočky". Zoom s takovým rozsahem, aby se nemusel měnit kolem ohniska 70mm. Dalším kritériem byl způsob všech měření a jednoduchost ovládání.

Na základě svých zkušeností jsem vybíral objektiv a k němu fotoaparát. Po zkouškách, které spočívaly v nafotografování krátkého filmu v prodejně s různými aparáty s různými zoomy a porovnávání výsledků, přicházely v úvahu dva výrobci: Canon s rychle ostřícím zoomem USM a stabilizátorem a tehdy nový Nikon F80 se zoomem bez stabilizátoru, ale s lepší kresbou. Oba skoro za stejnou cenu. Nakonec vyhrál Nikon, protože stabilizátor sice potlačí pohyb rukou, ale to nebývá ten pohyb, který mi většinou vadil nejvíce. Navíc Nikon F80 má malý zdvih spouště a nemusel jsem ho tolik "přesvědčovat", že chci fotografovat, jako Canon, u kterého jsem spoušť musel zatlačit hluboko, proti silnému odporu a hrozilo, že si tím "rozhýbu" záběr. Navíc Canon se mi hůř držel.

*Nahoru.

 

Nikon F80|| Nikon F80 se zoomem Nikkor 3,5-5,6/24-120mm (jen tato kombinace), battery packem a bleskem Nikon SB27 se stal mojí velkou láskou. Je sice těžší, než podobné aparáty, ale je báječně vyvážený. A ta radost, když jsem si časem přečetl návod a zjistil, co všechno můj nový fotoaparát ještě umí!

:-))

Do půl roku mi bylo jasné, jaká uživatelská nastavení natrvalo používat a teď již s radostí fotografuji. Ještě k fotografování ve tmě: když je opravdu velká tma, tak z obrazu v hledáčku vidím stejné "prdlajs" jako s Prakticou, ale svítí mi hodnoty nastavení a pokud alespoň přibližně ručně zaostřím, tak fotoaparát už automaticky správně osvítí bleskem scénu. Což mi stačí. Mimochodem, víte že systémový blesk Nikonu SB27 je tak nízký, že ještě dělá červené oči? :-((

Jen nevím, zda si koupit příště fotoaparát na větší formát, nebo snad digiťák? Vzhledem k mé periodě pořizování foťáků, možná příště už přístroj na film neseženu. No, lacino mě nedostanou!

Chci říci, že až budu kupovat digiťák, bude muset být po všech stránkách lepší a levnější, než fotoaparát na klasický film. (Zapsáno 24.05.2001)

SB80 DX1.8.2003 > Tak jsem vyřešil červené oči blesku SB27. Koupil jsem si blesk SB80DX!

 A je fakt dobrej. Po nasazení se stane natolik součástí F80 (co se týká přenosu hodnot), až mě to (velice mile) překvapilo. SB80DX ví o foťáku pod sebou naprosto vše. Stačí nasadit a fotit. Blesku si v běžném prostředí člověk nemusí vůbec všímat.


Tak dneska je 31. května 2007 a je pomalu čas trošku předělat můj BLOG. Jsem rád, že nás technologicky zdatnější cizinci seznamují s tím, jak se jmenují věci, které děláme. Já si například ještě před několika lety myslel, že tvořím jakousi osobní prezentaci. Dnes vím, že dělám BLOG. Blog, blog, blog .....

Jak jsem při předposledním zápisu předpokládal, následující foťák je digiťák.
   Bylo mi jasné, že na digiťák musím koupit zase skoro všechno nové, tak jsem zkoušel, zda nepřejít na Canon, který se zdá být technologicky (i jinak) dále než Nikon. Nakonec, po výše popsané "hmatové zkoušce", jsem skončil zase u Nikonu a koupil levnější verzi Nikonu D70 a to D50. V době mé koupě to byla nejlevnější zrcadlovka od Nikonu s mírně novějším čipem než D70. Vycházel jsem z toho, že čip je dnes vedle objektivu nejdůležitější věc, která ovlivní výslednou fotografii a připlácet si za funkce foťáku, které využijí jen profesionálové a jen někdy, to se mi nechtělo.

Asi po půl roce pak začali prodávat D40-ku, která byla zkrouhnutá na funkcích, ale měla čip kolem 10M, jako nejvyšší modely Nikonu a větší zadní displej. Tím mě tedy Nikon trošku nasral.;-) Nicméně byla dražší než má D50-ka  a na funkcích ošizenější. Mimo to - kdyby člověka mělo zlobit zrovna tohle, tak by byl permanentně naštvaný.

Takže, jak říkají mí kolegové fotografové, když člověk dokonale ovládá práci s tím co má (ať je to, co je to) hezkou fotku udělá. Chce to jen fotit, fotit, fotit ......

Horší věcí bylo, že s digitálními zrcadlovkami nechodil můj oblíbený blesk SB80DX jako systémový. Já ho koupil také proto, že u něho inzerovali budoucí kompatibilitu s digitály. Do dneška nemohu pochopit, co je na tom blejskání tak složitého, aby to nemohlo být zabudované spolu s novějšími technologiemi.

Takže znova: červené oči, červené oči, červené oči ... nasrání ... a úvahy o tom, jaký externí blesk.

Po delším přemýšlení jsem zvolil Metz AF-1 digital. Vsadil jsem na malinký blesk pod hlavní parabolou, od kterého jsem si sliboval nasvícení popředí, zatímco hlavní parabola bude mířit na pozadí a snímek bude rovnoměrněji osvícen. Po mnoha pokusech jsem zjistil, že mé teoretické úvahy se shodují s praxí a malý blesk spolu s odrazem velkého blesku dělají divy. Akorát si zapamatovat všechny možnosti, které tento blesk umožňuje. Naštěstí se to dá s digitálem vyzkoušet a nastavit na místě. Metz mi funguje bez problémů i s F80-sátkou a umí všechny nikoňácké režimy. Dokonce umí rádiem odpálit můj SB80DX jako sekundární, takže se můžu pouštět i do studiových záležitostí. Nakonec tedy samá pozitiva (a finanční jistoty (znáte z filmu, že?)).

Takže teď zas budu chvilku fotit, postupně předělám ostatní části blogu a budu čekat na lepší čip, protože nic naplat, oproti filmu jsou tady určité rezervy, které časem jistě nebudou, ale jednoho dne bude čip ve všech parametrech lepší než film.
    No a pak si koupím další foťák! :-)  (Pokud o tenhle nějak nepřijdu.) 

Ještě něco doplním. Chtěl jsem nedávno opravit svojí F80, které stářím upadly zámky zavírající fotoaparát a vznesl jsem dotaz na zastoupení Nikonu, zda mi to opraví. Dozvěděl jsem se, že mám asi ¾ roku na rozhodnutí o opravě a pak že končí podpora pro F80 a budu mít smůlu. Chtěl jsem si nechat F80 na památku a kromě toho ještě začala umělá hmota fotoaparátu nepříčetně lepit. Nechal jsem vlastně celý obal foťáku vyměnit a stálo mě to do dvou tisíc korun i s poštovným. Je jak nový. Ještě ten rok jsem se ptal na možnost podobné opravy mé o hodně mladší D50tky a dozvěděl jsem se, že té už podpora skončila a že mám smůlu. To je bordel, co?

3. září 2015>  Nějakou dobu už mám trochu lepší foťák. Asi tak rok. Je to Nikon D610. Konečně jsem se dočkal plnoformátové zrcadlovky. Rozlišení čipu má 24,3Mpx, FX CMOS snímač a obrazový procesor Expeed 3, s 14bitovou A/D konverzí a 16bitovým zpracováním snímků. Prý zaručuje vynikající tonální gradaci.

Je fakt, že jsem navyklý fotografovat poměrně jednoduše, tj. za pomoci měření expozice, clony a času. Nyní, když mám tu možnost, se seznamuji s velkými hodnotami ISO a jejich dopadem na kvalitu snímků.

Při zkoumání nových možností, které nabízí D 610 jsem také zkoušel ostrost mých objektivů a přesnosti jejich zaostření v automatickém režimu. Postup je popsán na stránkách Nikonu jako „Použití funkce jemného doladění AF.“. Je zajímavé, že roviny správného a automatického zaostření se víceméně liší. U D610 se dá použít korekce této chyby pro každý objektiv zvlášť.

Dále jsem se zabýval otázkou, jaká je nejlevnější cesta k prodloužení ohniskové vzdálenosti mého zoomu 70-300 a došel jsem k tomu, že jsem si koupil DXový foťák, který vyšel stejně draho, jako telekonvertor, ale jeho použitelnost je mnohem vyšší. „Nikon D 5300 s vestavěným připojením Wi-Fi, zařízením GPS a 24,2 miliony pixelů mi poskytuje zvětšení 1,5x. Mimo to má výklopný displej, což D 610 nemá. Vyzkoušel jsem také pomocí Wi-Fi focení pomocí mobilu s aplikací od Nikonu. Je to skvělá hračka. Doporučuji vyzkoušet. Také jsem využil aplikaci ke stažení návodů do mobilu. Ještě mi nebyla užitečná, ale co kdyby?

Ke své nevoli jsem ale zjistil ještě něco a očekávám, že mnozí fotografové by se pustili do polemiky, když si přečtou, že jsem zjistil, že obrázek z D 5300 je lepší, než z D 610. V nepříznivých světelných podmínkách s větším ISO patrně více vyleze šum, vzhledem k velikosti a hustotě čipu, ale co se týká například ostrosti a detailů obrazu, tam vede D 5300. Nemá totiž „Optický antialiasingový filtr“, který se nazývá rovněž OLPF (Optical Low Pass Filter). Dává se do foťáků kvůli moaré, ale zároveň rozostřuje obraz. Přitom rozlišení má D 5300 totožné jako D 610. Navíc má pro zpracování obrazu EXPEED 4. D 610 „jen“ EXPEED 3.

Už slyším, jak někdo říká: „ V RAWu si to zaostříš a je to!“ Nu, těžko zaostřit něco, co tam není.

Je fakt, že D 610 má na sobě spoustu čudlíků, díky kterým člověk nemusí tak často do menu. (Ale musí si zapamatovat, který na co je, aby toho využil.) Ale jinak ho D 5300 dokáže většinou nahradit a ještě je na nošení o dost lehčí. A ta ostrost se správným objektivem! :-) Je fakt, že rozdíl ostrosti obou fotoaparátů se na „papírovém“ výstupu běžné velikosti neprojeví, ale v počítači to prostě láká. ;-) Já jsem si ji zamiloval a mám teď trochu starost, co s D 610. No uvidíme.

Také mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi objektivy s „N“ a bez. Kromě ceny. Konkrétně jsem zkoumal „16-85mm f/3.5-5.6G ED VR AF-S DX NIKKOR“ a „AF-S DX NIKKOR 16–80 mm f/2,8–4E ED VR“. Zjistil jsem, že přidaná hodnota „N“ se projeví v extrémech a odlescích, jak je i uváděno, ale hlavě, že dobrý objektiv je prostě dobrý objektiv a jestli se člověk setkává s extrémy, tak se možná vyplatí investovat do „N“, ale v případě zrovna těchto objektivů se to spíše nevyplatí. Je fakt, že s „AF-S DX NIKKOR 16–80 mm f/2,8–4E ED VR“ vypadá DXový foťák opravdu dobře, neboť objektiv je větší a s nasazenou sluneční clonou působí oproti foťáku až giganticky. Těžší není, ale svým větším průměrem nepadne při nošení tak do ruky jako 16-85. No, a když si člověk pomyslí, že cenově už má v ruce docela dobré auto, a jak ten foťák působí nápadně, ne každý, kdo horko těžko škudlí na fototechniku, má z toho na výletě dobrý pocit.

8. května 2016>  Dnes jsme oslavili Den matek a já neudělal ani jednu fotku. Jinak se od minula nic zvláštního nestalo. Trochu jsem aktualizoval své stránky a vypustil, či upravil zmínky o kinofilmu. Polemiku o tom, jestli je lepší klasický film, nebo čip jsem vypustil úplně. Většinou fotím D 5300 s přiklopeným displejem k foťáku, takže jako kdysi na kinofilm. Je to fajn, nic mě neruší. Přemýšlím, jak prezentovat své fotky na svých stránkách stejně jednoduše, jako na Facebooku. Zatím jsem na nic jednoduchého nepřišel. Pokud budete chtít vidět moji současnou tvorbu, zvu vás ke mně na Facebook.

 

 

 

Marek Svatoš

*Nahoru.