Básně také pro vás:

Jsem-li psychicky na dně, pak jsem na dně, protože neumím žít tak, abych se na to dno nedostal.

To je asi základ uvažování, který bych doporučoval. Okolní svět běží ve svých kolejích, nezávisle na naší existenci. Pro nás je však takový, jaký si myslíme, že je. Abych jeho obraz zlepšil, musím zapracovat na sobě. Lepší pomůcku k práci na sobě, než je následující báseň neznám.

Je mi mizerně, nikoho nechci vidět, řeším svůj problém. Začínám číst báseň KDYŽ a říkám si: "Tak copak již umím a co ještě zbývá? Které dva řádky jsem to nezvládl, že se mi jeví okolní svět tak špatný?" V těžké chvíli není těžké básni porozumět.

Některé její části jsem čítával až pětkrát. Dokud jsem nenašel odpověď, čeho se příště vyvarovat, jak se zachovat. A výsledky se dostavily. A nejen u mě, jak svědčí Vaše dopisy.

Toto kouzlo okamžiku však vyprchá. Druhý den už bývám "v pohodě", vím jak se příště zachovat, ale číst báseň již nemá smysl. Když jsem v pohodě, je báseň jen těžko čitelným (pochopitelným) textem.

Vraťte se na tyto stránky v depresi a zkuste si znovu přečíst báseň KDYŽ. Pokud na vás zapůsobí stejně jako na mě, napište mi o tom.

. . .

Báseň jsem 11.7.2004 doplnil o odkazy s čteným komentářem prof. PhDr. Vladimíra Smékala, CSc. (Soubory mp3 (1,2 - 1,6 MB))

Rudyard Kipling - KDYŽ ...

Přeložil Otakar Fischer.

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,

když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,

když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,

když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,

ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže >Vytrvej!<

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

čivy = smysly

Anglická verze básně Když, objevená na Internetu a zaslaná panem Prádlerem.

Některé Vaše ohlasy na báseň.

Nedávno mne zaujal tento text:
Muž nemusí být moc velký, ale musí být dostatečně velký.

. . .

Jan Burian - HODINA DUCHŮ

mp3 verze (2,62 MB)

Probudil jsem se náhle vprostřed noci
V domnění že jsem v domě sám
Duchové mě však měli zcela v moci
Měli tu mejdan přesně o půlnoci
No hrůza! A to říkám vám
Na duchu hned tak neklesám

Nebyly to však vůbec žádný ucha
Každej duch vlastnil notnou dávku ducha
Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku
A myslel na to kdo má nobelovku
A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli
Co složil napsal A co vynalezli

V rohu sám Nobel se svým dynamitem
Vedle něj Einstein relativně s citem
Vykládal o svým novým referátu
Edison tahal z kapes kousky drátu
Amundsen mával dlouhou bílou šálou
A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?

Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů
Marie Curie tloukla pěstí o stůl
Picasso zkoušel cigaretou fresky
A Albert Schweitzer pouštěl starý desky
I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli
A Kainar psal svý: Dobrý večer králi ...

Hodina duchů Dřepím na posteli
Třicet tři roků a co dál?
Duchové děsí - vzdělaní a skvělí
Ptají se kdo jsem že mě neviděli
Kdo jsem a co jsem vykonal?

Člověk je náchylný bát se věcí, kterých by se bát neměl. A naopak.

. . .

Další věty, které mne zaujaly:

Pokaždé, když ukážeme jedním prstem na druhého člověka a řekneme: "To je tvá vina!", tři ostatní prsty zůstanou obráceny proti nám.

„Obrať obličej ke Slunci a stíny budou padat za tebe“ (Indonéské přísloví)

Na odlehčení něco pro lidi od počítačů:
"Až nám bude tak sto deset, přijde Bůh a zmáčkne reset." (Karel Plíhal)

Reset, nebo úplné vypnutí? Možná to nemáme vědět.

Přeji si tři věci:
Dost síly, abych změnil věci, které změnit lze. Dost trpělivosti, abych snesl věci, které změnit nelze. A dost chytrosti, abych rozeznal jedny od druhých.

Kdyby se mi chtělo tak jako se mi nechce, už by to bylo dávno hotové.

Děla hovoří, ať poslouchá, kdo chce!

P.S.

Přestože musíme nést důsledky svých činů i slov, není na světě slovo, jehož účinek by nešel zmírnit ostatními slovy. (M. Svatoš)

^{Odkaz na
mé fotostránky.}